Syndrom nezdravých budov a větráky

V článku Jak správně větrat na portálu InfoGlass zmiňuje autor jak syndrom nezdravé budovy (SBS, Sick Building Syndrom), tak možnost nechat si na okna nainstalovat větráky, které výměnu vzduchu v interiéru zabezpečí.

Syndrom nezdravých budov

Syndrom nezdravých budov je problém který reálně existuje. Podle informací na Wikipedii se Světová zdravotnická organizace zmiňuje o tomto problému už v roce 1984, přičemž v roce 2002 žilo v SBS budovách už 60% populace ve vyspělých zemích.

SBS (Sick Building Syndrom) – Syndrom nezdravých budov.

Problematika nezdravých budov ale nespočívá pouze v nich samotných, v chybách v projektování, výstavbě, materiálech. Sami obyvatelé k tomuhle přispívají nedostatečným nebo špatným větráním. Díky tomu dojde k nahromadění pachů a látek které uvolňují stavební materiály, ale i k nahromadění lidmi vydechovaného oxidu uhličitého.

Až potud bych s autorem článku souhlasil. Syndrom nezdravých budov je závažný a je třeba mu čelit. Jenže použití větráků tak jak jsou v článku popisovány je zcela nevhodné.

Podle mého názoru je možné měnit vzduch v interiéru buďto klasicky otevřením a zavřením oken, nebo rekuperací. Přičemž to větrání v zimních měsících musí být nárazové. Už jsem o tom několikrát psal, mluvil o tom nedávno třeba Marek Polášek na veletrhu v Praze. Je to způsob větrání, který ochraňuje zdraví obyvatel, je vyzkoušený a funguje.

Tagy:

O autorovi Radek Štolpa

Stránky píše Radek Štolpa, jenž má mnohaleté zkušenosti s výrobou, montáží, údržbou, opravami, ale také s užíváním Eurooken. Pracuje ve firmě Kožina – Truhlářství, která eurookna a vchodové dveře vyrábí. S problematikou dřevěných oken je tak v každodenním styku.

3 komentáře to “Syndrom nezdravých budov a větráky”

  1. Miroslav Sázovský | 12.5.2014 at 2.23 #

    Dobrý den,
    jsem velmi rád, že jste čtenářem mého portálu InFOGLAS v2.0. Je dobře, že existují lidé jako vy. Díky tomu můžeme získat názor dalších odborníků z oboru. Protože jsem vystudovaný stavební fyzik, musím s vámi souhlasit.

    Jenže si neumím představit, jak předávám dětem elaborát o tom, jak mají správně větrat a jak vytvářet cílený průvan, aby nic nerozbily a přitom se nezranily.

    Na technologii větráků na okna se mi líbí možnost zapnout a vypnout větrání. Vložit do nich pylové a vzdušné filtry a možnost regulace řízené výměny vzduchu bez nutnosti otvírání oken.

  2. Radek Štolpa | 13.5.2014 at 17.43 #

    Miroslave, děkuji za odkaz, komentář i pochvalu. 🙂

    Jen nevím, jestli by měly zrovna děti větrat, jestli to není úkol spíše pro jejich rodiče.

  3. Martin Švancara | 22.6.2014 at 11.14 #

    Dobrý den pane Sázovský,

    větrat stačí jednou -dvakrát denně, myslím si, že ani tohle valná většina z nás nedodržuje. Větrání by mělo být nárazové a intenzivní, to znamená otevřít okna tak, aby vznikl průvan a zavřít až se vymění vzduch a to i v zimě. Myslím, že právě o tomhle větrání se tu baví autor článku a mluví o tom i Váš článek. Toto by rozhodně děti dělat neměli, proto není třeba se bát, že něco rozbijí. Dále popisujete ekonomickou situaci v zimě, kdy větrat klasickým způsobem je neekonomické a nepříjemné. Ani to nemusí být pravda, pokud vím, že jdu snídat do kuchyně, nic mi nebrání vyvětrat místnosti určené ke spaní, za předpokladu, že mám již roztopeno, za deset patnáct minut nikdo neví, že tu bylo otevřené okno. Problém vidím ale v tom, kdy celou noc/den nepřetržitě budu větrat větrákem potom dle mého názoru ztrácí jakýkoliv význam stále více kladený důraz na tepelnou propustnost oken, kterou tímto zcela degraduji. V případě hygroskopicky řízeného větráku je situace troufám si říct dosti podobná, protože jde opět o postupnou pomalou výměnu teplého vzduchu za studený a ten je nutno ohřívat, tím znovu probudíme termostat a topení. Nejhorší to však bude pro domácnost, která topí tuhými palivy, zde je toto noční větrání naprosto nevhodné.